Hunting Party: První dojmy

13. června 2014 v 20:06 | Rory |  Linkin Park
Pořád cítím záchvěvy toho podivného mlhavého štěstí, které se ve mně rozlilo a tiše mizí. Je 23:53 a já právě doposlouchala Hunting Party. Nechávám v sobě vyšumět poslední tóny. Linkin Park právě všem sebevrahům dokázali, že život má ještě smysl. Má smysl přesně tak dlouho, dokud existuje tahle nahrávka.

U Keys To The Kingdom lapám po dechu. Ptám se nahlas: "Tohle že jsou Linkin Park?" Nějak nerozeznávám hlasy. A pak už se jenom usmívám. All For Nothing ve mně rozprostírá ono štěstí, které se přelije v Guilty All The Same. Štěstí z toho, co slyším. Jsem na ně tak hrdá, protože to co slyším mě naplňuje radostí nejvyššího stupně. Dokázali to.

Sekvenci Summoning - Wastelands - Until It's Gone přeposlouchám s podvědomou láskou a u Rebellion už jenom tiše jásám. Ano, laťka byla nízko, ale teď už ne. War je jenom překvapivá. V zápětí mě napadá, že se to podobá Green Day, tu myšlenku hned střídá nová, Ne, je to lepší než Green Day.

U Drawbar už jsem dojatá k slzám. Ta mezihra je nadpozemsky záhrobní, neskutečně lehká a přece temná, až ve mně trne napětím - co přijde dál. Trochu Machinárium, trochu postapo. Ale moje hlava hlavně pořád vříská vzrušením - protože Drawbar je něco, co jsem na Hunting Party neočekávala ani trochu, něco co mě přimělo věřit.
Atmosféra je úžasná, trne ve mně, cítím třas, jak mi chlad přeběhává po kůži. Napětím nedýchám. U tohohle se o půlnoci rodí strach.

Pak si říkám že ty bubny na začátku Final Masquerade to trochu pohřbily, ale co, je to přece Final Masquerade a tu já znám moc dobře, tak dobře že už jsem se ji naučila milovat.

A Line In The Sand je jako pohřební rekviem, ponurá, podivná skladba. Tečka za nima. A měla bych dost. Mike. Kontrasty. Chesterovi něco chybí? A pak zase Mike. Nechám jeho hlas aby vyplnil poslední okamžiky a pak se prolnul se vzduchem a zmizel.

Ticho. S nábožnou úctou nechávám to album vyšumět do prázdnoty ticha.

Dovolím si ještě citovat Gitsnika, člena LPA, jehož komentář vlastně naprosto vystihuje, jak album po prvním poslechu vnímám:

"I am really impressed by the energy they put into the songs and the creativity!
This sounds like a masterpiece!"
_ _ _

Jak vidíte, nakonec jsem neodolala a album si poslechla 5 dní před vydáním (i tak to beru jako dobrý výsledek mého sebeovládání!) Tolik moje první reakce zapsaná bezprostředně po prvním poslechu alba včera večer. Jo, musím všechno dokumentovat :) Fakt je ten, že první poslech je první poslech, takže nadšení je z toho dost patrné asi i z toho důvodu. Teď je otázka, jak dlouho to vydrží a nakolik si mě album získá dál. GATS zůstává silná, ale Wastelands, UIG a částečně i Rebellion se dost vytrácí.
S pořádňáckou "reakcorecenzonázorověcí" si budu muset já i vy počkat - chce to album pochopit a poznat hlouběji. Ale tolik prostě první reakce, no :)

Související články:
Další články o albu The Hunting Party:
Články o jednotlivých skladbách na albu:

 


Komentáře

1 Keeble Keeble | Web | 14. června 2014 v 20:27 | Reagovat

Dnes, před pár hodinami, jsem se vrátila z 5-ti denního cykláku, prohlížím internet a koukám-Hunting party!! Čekala jsem to až 17., takže jsem neskutečně mile překvapená, v tuhle chvíli se v obrovském očekávání chystám zapnou nahrávku na youtube(celého alba) a vlastně je docela vtipné, že komentuji něco, co jsem se zatím  bála přečíst. Až pak! :D

2 Gabriel Decay Gabriel Decay | E-mail | Web | 26. června 2014 v 16:24 | Reagovat

Dneska jsem si THP pustil znova a u WAR s tebou souhlasím. Na papír jsem si jen napsal poznámku: punkovější kousek :)

Co se týče A Line In The Sand, tak ta mě úplně rozsekala, začal jsem zbožňovat Mikův zpěv. Je úžasnej :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.