Pět alb mého života

4. ledna 2014 v 20:13 | Mlok |  Ostatní Hudba
Je to na minutu přesně 17 měsíců, co Robka na svém blogu zveřejnila článek, kterým oznamovala začátek soutěže Pět alb, která mi změnila život. Já vím, je pozdě, soutěž je dávno u konce. Námět mě ovšem natolik zaujal, že jsem se rozhodla napsat svůj příspěvek do této soutěže (a trvalo mi to asi půl roku), přestože už je dávno ukončená.
Vezmu to hezky chronologicky, pět alb, nebo spíš pět etap mého hudebního vkusu? Haha, myslím že by to mohla být docela zábava. Sice tu na sebe toho asi dost napráskám, ale co už. Tohle jsou alba, kterým vděčím za všechno.

Karel Kryl: Bratříčku zavírej vrátka (1969)


Teď si teprve říkám, jak zvláštní začátek to vlastně mám. Pravda je, že s tímhle albem jsem vyrostla. Poslouchala jsem ho už od mala, tenkrát jsme ho měli doma ještě na kazetě, která se musela přetáčet po každém přehrání. Dneska už bych si to asi ani nedokázala představit. Později jsme ho měli i na cédéčku, to se ale po několika letech záhadně ztratilo, zbyl jenom prázdný plastový obal, který ještě pořád mám. Ani po té době pořád ještě nechápu, kam se mohlo ztratit.
Pamatuju si, jak často jsem seděla u rádia poslouchala tu kazetu. Uměla jsem dokonce nazpaměť texty a často jsem si je zpívala. Samozřejmě, že jejich význam jsem v té době pořádně nechápala, ale zvláštním způsobem mě ta deska přitahovala. Když jsem si po té dlouhatánské době teď Kryla zase poslechla, vlastně kvůli tomuhle článku, zůstala jsem sedět s otevřenou pusou. Ty texty mi totiž byly tak důvěrně známé a přesto ve všem tak nové, protože teprve teď jsem schopná je chápat a cítit. Tu sílu, odvahu a upřímnost protestu, která je v nich zakódovaná.
A přesto, že teď poslouchám všelicos, Kryl je pořád něco, k čemu se sice nevracím, ale o čem vím že mě to poznamenalo.

Linkin Park: A Thousand Suns (2010)


Co ještě napsat? Byli to oni, kdo mě vytrhl z té odporné popové břečky (ano, temné období mého hudebního života, nechtějte už radši víc vědět...) a byli to oni, kdo mě naučili mít vlastní vkus a názor. Vím, že o téhle kapele už bylo na tomto blogu napsáno hodně, ale oni si tu svoje místo zaslouží víc než kdokoli jiný. Linkin Park byla první kapela, o kterou jsem se začala hluboce zajímat, jejíž hudba mě oslovila natolik, že jsem k ní přirostla na pro mě velmi dlouhou dobu a přestože se můj hudební vkus staršně rychle mění, Linkin Park jsou pořád kapela, kterou miluji pořád. Je to nejspíš něco jako moje osudová hudba.
A album A Thousand Suns sem dávám jednoduše proto, že je to moje nejoblíbenější od nich, mnoha fanoušky zatracovaná, podle mě ale přesto jejich nejlepší deska.

Pink Floyd: The Wall (1979)


Ach ano, jak by tu moji milovaní Floydíci taky mohli chybět, že... Pokud tenhle článek jistým způsobem mapuje vývoj mého hudebního vkusu, pak jistě tu mají Pink Floyd významné místo. Díky jejich hudbě jsem se na čas ponořila do těch "starých" časů klasického rocku, objevila nádhernosti jako Omega či Led Zeppelin. Beru to jako důležitou zastávku na cestě, protože díky téhle hudbě jsem se naučila chápat experimenty, pochopila jsem, jak moc široká a význačná hudba může být, že hranice v podstatě neexistují. A tak, jak jsem se díky Linkin Park dostala k Pink Floyd, jsem se od Pink Floyd zase dostala do nových neznámých oceánů plných neprozkoumané hudby.

WWW: Atomová včela (2012)


Dost weird věc, experimentální, někdy až avantgardní kapela WWW... Vlastně ani nevím proč ji do tohoto výčtu zařazuji, ale prostě mám tak nějak pocit, že Atomová včela sem bezvýhradně patří.. Je to album, které mě donutilo hodně přemýšlet.
Kdybych měla charakterizovat jak ovlivnilo mojí hudební cestu - asi mi pomohlo uvěřit, že současná česká hudební scéna není až tak na dně jak jsem vždy myslela. Že i v naší zemi se najdou lidé a kapely, které hudbu berou vážně, nebojí se experimentů a tvoří umění, nikoli komerci. Staví svou kariéru na kvalitě, nikoli na tom, kolik peněz vydělá a kolik bulvárních deníků napíše o jejich ubohém ksichtu.
Ano, z velké části se mi z tuzemské hudení scény dělá blivno, nicméně jsem si jistá že právě WWW by obstáli i ve světovém měřítku, hudebně jsou bezesporu velmi na úrovni a bohužel podle mě jsou dost nedocenění.

Björk: Homogenic (1997)


Dlouho jsem přemýšlela, jaké album zařadit na konec tohoto krátkého průletu mým hudebním světem. Právě se totiž nacházím ve fázi jakéhosi zvláštního hudebního boomu, Music everywhere, you get it, right... Jaké album je právě teď na tomhle důležitém místě? Mám tím na mysli, že to, jaké album mě poznamená se většinou ukáže až po nějaké delší době. Jaké album zařadit na konec výčtu?
Homogenic jsem vybrala proto, že určitým způsobem vystihuje moji současnou hudební vizi, naznačuje budoucí cestu. Je to album velmi různorodé a pestré, ostatně jako celá tvorba islandské Björk. Když jsem ho poprvé objevila, měla jsem pocit že nemůžu dýchat. Je totiž takové zvláštně mlhavé, řekla bych až skoro duchovní - jakoby k vám něco proplouvalo v myšlenkách a přelívá se to v mozku ze strany na stranu. Björk obdivuju jako umělkyni - má opravdu neskutečné nadání a tvoří úžasnou hudbu, která mě asi nikdy nepřestane fascinovat svou energií a jedinečnou podobou.

Zdroje fotek: Kryl, Linkin Park, Pink Floyd, WWW, Bjork
 


Komentáře

1 Robka Robka | E-mail | Web | 4. ledna 2014 v 20:39 | Reagovat

Škoda, že ses nezapojila do poslední soutěže o zážitek z koncertu. Ale je milé, že ses rozhodla takhle reagovat na mou starou soutěž, i přesto, že je dávno ukončená. Vůbec to nevadí a já jsem ráda, že můžu poznat blíž tvůj hudební vkus. Určitě se shodneme ve třech deskách - Bratříčka od Kryla jsme měli taky doma a zrovna dneska jsem si ho po dlouhé době pouštěla a z plných plic zpívala - vůbec nechápu, jak je možné, že si to pořád pamatuju. A taky mě to dojímá, protože si člověk vybaví tu hnusnou dobu...
Pink Floyd The Wall, to byla svého času má nejoblíbenější Floydí deska. A pořád vlastně patří do špičky těch nejlepších.
A Björk - tohle album máme taky doma (díky dceři), je fakt výborné. Mám ráda její specifický hlas i hudbu. Myslím, že to bylo předloni, co měla přijet na Colours, ale koncert musela bohužel zrušit kvůli problémům s hlasivkami. Tak doufám, že se jí dočkám na některém z příštích ročníků (třeba zrovna letos).
Linkin Park neposlouchám, i když maličko znám - tato skladba mi ale nic neříká. WWW - určitě zajímavá kapela. Co se týče té české scény, je fakt, že to stojí za pendrek, proto díky za každou takovou kapelu, která vybočuje z popových s.aček.
A jestli tě zajímá mých pět alb, mrkni tu:http://plant.blog.cz/1208/hudba-je-muj-zivot-pet-alb-ktera-ho-vyznamne-ovlivnila

2 Miloš Miloš | Web | 4. ledna 2014 v 20:41 | Reagovat

Robčin nápad byl skvělý, rád na její akci vzpomínám, protože mně rozšířila obzory.
Z tohoto výběru mám rád Kryla a Pink Floyd (ty jsem měl ve výběru také, ale s jiným albem), Linkin Park mě vůbec neberou a poslední dvě neznám.

Jinak ta rubrika Forum Musicum je také prima.

3 Mlok Mlok | Web | 4. ledna 2014 v 21:02 | Reagovat

[1]: Měla jsem chuť, jen zkrátka nebyl nápad. Myslím, že ta malá účast byla hlavně z tohohle důvodu - nikdo pořádně nevěděl o čem psát, neměl nápad a inspiraci (lidi asi málo chodí na koncerty, bohužel včetně mě). Pro mě osobně největší zážitek byl určitě v létě Roger Waters a o tom už jsem článek napsala.
Ten tvůj článek už jsem samozřejmě četla a ne jednou :) Jen prostě nekomentuju až tak často, když přesně nevím co bych napsala.

[2]: Linkin Park bych podle tvého blogu ani netipovala že se ti bude líbit, ale myslím že jak WWW tak Björk opravdu stojí alespoň za zkoušku.

4 Gabriel Decay Gabriel Decay | E-mail | Web | 4. ledna 2014 v 21:41 | Reagovat

Karel Kryl je prostě klasika, bohužel u nás se to moc neposlouchá.
Pink Floyd je taky klasika. To už se u nás docela poslouchá, takže to znám. Přesto ve mě tahle deska vždycky vyvolá takovej divnej pocit deprese :D
WWW neznám, ale to proto, že českou hudbu skoro neposlouchám.
Bjork taky neposlouchám, avšak jméno už mi neznámé není.
Linkin Park jsou moji miláčci, poslouchám je od 10 let :D Jsou pro mě alfa a omega :D Jsem rád, že jsi vybrala zrovna Wretches and King, dlouho jsem ji neslyšel.

5 Lucie Lucie | Web | 4. ledna 2014 v 23:16 | Reagovat

taky mám ze všech alb Linkin Park nejradši tohle.

6 Miloš Miloš | Web | 5. ledna 2014 v 9:19 | Reagovat

[3]: Je pravda, že se rozepisuji téměř jen o vykopávkách, když ještě kytaristé předváděli virtuózní sóla anebo dominoval vícehlasý zpěv, ale poslouchám i některé nové skupiny. Např. se mně moc líbí finští The Rasmus. Stylově jsou dost podobní Linkin Park, ale hráčsky (baskytarista, bubeník) i zpěvák jsou na mnohem vyšší úrovni, jejich skladby jsou podle mě o třídu lepší, mají netriviální texty a i když jim chybí klávesy, skladby působí "plným" dojmem.

7 dreamer-heaven dreamer-heaven | Web | 6. ledna 2014 v 21:33 | Reagovat

Nemám slov... pěkně napsané

8 Lemonka Lemonka | Web | 11. ledna 2014 v 17:13 | Reagovat

K Bratříčkovi mám taky jistý vztah. Na tomto albu je i písnička "Král a klaun", kterou tatínek často hrával u táboráků a potom mě ji taky, ještě jako malou, naučil hrát. :)
No a Floydi jsou překrásná klasika, dobrý výběr! x)

9 Rory Rory | Web | 12. srpna 2014 v 11:22 | Reagovat

[4]: To je pravda - Wall fakt asi depresivní být musí. Ale má i spoustu jiných tváří.
A Wratches & Kings je zkrátka moje oblíbená :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.