Čtyři perly

23. září 2013 v 18:27 | Mlok |  Linkin Park
Nedávno jsem se zase po nějaké době zaposlouchala do hudby od Linkin Park. Víte, teď v posledních měsících mi to nějak uniká. Myslím že to může být klidně půl roku co jsem neslyšela ani kousek Meteory, například. Ale myslím, že to je normální. Prostě to teď tak trochu odplouvá. Přesto je úžasné, jak nádherné pocity se mi zase po té době vrací, když tu jejich hudbu poslouchám. Je to skoro srovnatelné s tím, jak jsem se cítila, když jsem to poslouchala úplně poprvé. A přesto, že už jsem třeba částečně zapoměla názvy písniček, slova umím pořád dokonale. Při poslechu to ze mě prostě všechno vychází tak nějak samo, přirozeně. A já tu hudbu prostě miluju, ikdyž jí teď neposlouchám tak často jako dřív, pořád vím, že tady je a že jen tak nezmizí.
Ale dost keců na úvod, v tomhle článku bych zkrátka chtěla dát prostor čtyřem perlám, nebo jak to nazvat. Zkrátka čtyři skladby, které bych tu chtěla zmínit - jen tak, bez důvodu. Nejsou to žádné nejoblíbenější songy nebo podobně. Mám prostě pocit, že by tu měly být.


Blue (1997)

Je zarážející jak moc mě zrovna tahle píseň ovlivnila a absolutně pohltila. Myslím, že je to hlavně kvůli tomu dusivému a zvláštně potlačovanému zpěvu Chestera v refrénu... Celkově mě to vždycky fascinovalo, ten sound i Mikeovo frázování.
Ale obecně je tohle spíš rarita a taková odvrácená strana LP. Moc fanoušků tuhle píseň ani nezná, což je podle mě hrůza hrůzoucí. Taková zvláštnůstka taky je, že přestože tenhle song Linkin Park nahráli v roce 1997, z archivu na světlo hudebního světa se dostal teprve v roce 2011 na speciální edici LPU11. Jejich styl tady ještě není moc vybroušený, přecijen v roce 97 byla celá kapela teprve v plenkách. Asi ještě o to víc mě Blue přitahuje.
No a samozřejmě text - na LP nic neobvyklého, prostě analýza nejrůznějších depresivních stavů atd. Blue je vážně tak nějak správně Blue. Cítím to tam... Jak to jen popsat...

Everithing is my fault. The problems have two faces.

In Between (2007)

In Between je od začátku taková nenápadná. Klidný článek jinak divokého alba Minutes To Midnight. Doopravdová oáza jemnosti a měkkosti. Vzpomínám si, jak jsem si to jednou přirovnávala k chumlu nadýchané měkkoučké vaty - a ono to vlastně sedí. Velký díl na tom má samozřejmě hlavně Mikeův zpěv. Myslím, že má krásný hlas. Věc je v tom, že při tom jeho věčném rapování to tolik nevynikne. O to pěknější pak ale jsou takovéhle věci (na posledních dvou albech je to už znát víc, namátkou třeba Iridescent, Roads Untraveled, In My Remains, Castle of Glass..)
Text je taky nádherně jemný. Vlastně mi to vůbec k Linkin Park nesedí. Je to taková zvláštní odbočka z jejich "standardu" (to by asi nějakej nejdřív museli mít, že). Ale snad je to aspoň trochu pochopitelné.

Blackbirds (2008)

Blackbirds, to je temná a depresivní věc (Ou! Jak neobvyklé!). Ale co mě na ní pořád tak přitahuje... asi právě ta temnota, to jak mi často naběhne husí kůže. Ta depresivní atmosféra. Z velké části asi i ten text.
Nejdřív jsem nechápala, co je na kosech tak hrozivého. Ale je pravda, že jsou to děsiví ptáci. Celí černí, s upřeným oranžovým okem. Bezpochyby je v nich něco temného. Představte si, že by vás pronásledoval neustále, bez přestávky, v myšlenkách, ve snech, přímo tam, ve vaší hlavě.


Chvěju se a třesu mrazem, horkostí a samotou
Úplně sám, sám za sebe
Za každou chybu kopu díru
skrz svou kůži a kosti

Je těžší začínat znovu
Než se nikdy nezměnit

S kosi co mě sledují
Kopu si svůj hrob
Přibližují se, polykají mě
Ta bolest, přichází ve vlnách
Dostávám zpět to co jsem rozdával

Until it Breaks (2012)

Na albu Living Things je Until it Breaks bezpochyby nejexperimentálnějším a nejpodivnějším počinem. Několikrát změní tempo a rytmus, celou kostru a styl. Začátek mi trochu připomíná When They Come For Me z alba A Thousand Suns. Mikeovo rapování je zezačátku vždycky trochu nestravitelné (aspoň pro mě), ale o to víc si to pak užívám. Rytmus je dost důležitý aspekt hudby a rap má tak určitě dost do sebe. Tady je to ještě ale spojené s takovou zvláštní elektronikou - no prostě podivné. Pak přijde, neco jako refrén - dá-li se to tak nazvat. Absolutní změna tempa a směru.
Co je podle mě ale na téhle skladbě vůbec nejdivnější/nejpřekvapivější/nejúžasnější je rozhodně Bradův zpěv. Abyste rozuměli - Brad je kytarista a jeho vokály jsou naprosto neobvyklé. Nikdy dřív na desce LP nezpíval. Pamatuju si, když jsem to slyšela poprvé, jak mě to absolutně dostalo, že zpívá. Má docela zvláštní hlas. Přesně se hodí do toho divného, mlhavého popěvku uprostřed.
Ale na téhle skladbě mě zaráží nejvíc to, jak je jakoby slepená z mnoha naprosto odlišných kousků. A přesto to působí tak celistvě a kompaktně. To je určitě jedna z charakteristických věcí hudby Linkin Park - míchání stylů. Fakt ovšem je, že oni to opravdu umí udělat tak, aby to znělo dobře a ještě si z toho udělat vlastní styl. Mike jednou dokonce řekl, že to bylo to, na čem kapelu vystavěli - 6 kluků s šesti naprosto rozdílnými názory na hudbu se dalo dohromady a vznikl z toho tenhle jedinečný sound. Jen aby se nám kvůlu těm rozdílným názorům nepohádali a nerozešli se. To by bylo zlé.

--------
Mimochodem, teď v říjnu vydávají Linkin park nové album - Recharged. Jde o remixové album se songy z Living Things- něco podobného jako byla Reanimation z roku 2002. Tak co, těšíte se aspoň tak jako já?
 


Komentáře

1 Faint Faint | Web | 24. října 2013 v 15:49 | Reagovat

Krásne si to opísala, lepšie by som to asi nezvládla :)
Nemôžem nič len súhlasiť.
Hambím sa nakoľko Blue tiež nepoznám, ale teraz mi tu práve hraje a musím povedať, že je to naozaj dokonalá pieseň!
Čo dodať? In Between je uplne dokonalé. Mike je skvelý spevák. Nechápem prečo niektorým ľudom vadilo, že viac spieva v LT.
No nič.
Blacbirds. Pripomenulo mi to, že som to chcela pripojiť ku príbehu. Ďakujem :)
A Until It Breaks. Tak to je poriadna pecka! Mikeov tvrdý rap. Ale hlavne Bradov spev. LP sú v tomto naozaj kúzelníci.
Hm LP som tiež dlho nepočúvala musím povedať, že si presne opísala moje pocity...Na začiatku som so to púšťala furt dookoala a teraz sa mi začínajú na to vraciať spomienky. Potom to opäť utíchne a ja vrátim aktuálne ku Stone Sour, Within Temptation. Ale už začína tá fanúšikovská "nálada" nakoľko chystajú nový album a vraj nebude znieť ako A Light That Never comes. O tom som si čítala v ďalšom článku. Nie je to pravé orechové, ale počúvať sa to dá :)

2 Rory Rory | Web | 15. května 2014 v 11:48 | Reagovat

[1]: Známé pocity :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.