The Wall Live, 7. 8. O2 Arena

8. srpna 2013 v 12:12 | Mlok |  Pink Floyd
Nikdy jsem nebyla tak plná dojmů jako právě teď. Na jednu stranu mám v hlavě podivnou mlhu, nějak si ani neuvědomuju, že jsem tam byla. Ale taky jsem děsně deprimovaná - protože je po všem.

Už v metru cestou na místo konání byla Watersovská atmosféra. Tipovat spolucestující, kdo jde na koncert a kdo ne, byla zábava. Když se pak ozvalo "Českomoravská", k mému překvapení vystoupil skoro celý vagón a po schodech z podzemí se valil doslova dav lidí. Na obrovském placu před arénou bylo zalidněno, lidé popíjeli pivo, bavili se a nosili nejrůznější trička s Pink Floyd, Zdí a podobně. Najednou jsem si ve své jedničce připadala trochu odstrčeně.



Celá aréna se postupně zalidňovala, jak přicházeli poslední diváci. Najednou jsem si připadala trochu klaustrofobicky, nikdy jsem nebyla s tolika lidmi pohromadě v uzavřeném prostoru a nebylo to moc příjemné. Všemu tomu davu imponovala rozestavěná bílá Zeď a obří kulaté plátno. Skalní fanoušci přímo pod pódiem začali ječet a tleskat, což mě trochu zmátlo, protože na pódiu nikdo nebyl vidět. Pak se tam objevil nějakej chlapík, co říkal, ať fotíme jen bez blesku. Škoda, foťák jsme nechaly doma s myšlenkou že focení bude zakázané. Rozbušilo se mi srdce, protože už to mělo přece začít!


A pak to přišlo. Setmělo se a show začala. Nejdřív nějakým podivným intrem, kde figurovala loutka Pinka, která pak zůstala během In The Flash? na jevišti. Obrovské dunění na začátku doprovázely roje jisker, vlajky, kladívka, slogany červů a světlo bloudící po hlavách. Hlasitý zvuk letadla - koukám, kde už se sakra objeví letadlo! A už je tady, prolétlo nad hlavami, skončilo za Zdí a vybuchlo. Atmosféra byla dokonalá, všimla jsem si, že spousta lidí začala sama od sebe skandovat s rukama ve znaku kladívek a celá hala byla zahalena dýmem z pyrotechniky. Roger, který se s obrovským aplausem zjevil na pódiu (ve svém obvyklém ohozu - celý v černéma a se zářícími bílými keckami) si oblékl připravený kožený kabát a zle Pinka odkopnul dolů z pódia. Zarazila mě ta krutost.


The Thin Ice byla rozhodně plánovaně dojemná část koncertu. Při písni se na pláno promítaly Padlí milovaní, ti, co zemřeli násilnou smrtí ve válkách. Jejich fotky se pak objevovaly v jednotlivých cihlách, až se zaplnily všechny cihly. Roger se nejspíš v těhlech věcech dost vyžívá. Ale mě to už přišlo možná trochu přehnané. Nicméně rozhodně to mělo efekt. Fotky všech milovaných se změnily v rudý oceán a začala Another Brick Part I. S delší instrumentální částí a krásně zahraným sólem, vše ve zlověstném rudém světle. Všimla jsem si, že v tom světle Rogerovi bílé botky zářily jako dočervena rozžhavené železo.


Pak The Happiest Days + Another Brick Part II. Tady se objevila loutka učitele a taky sbor dětí "z neúplných rodin" (já říkala, že se v tom vyžívá!), které tam tancovaly a prostě hopsaly. Společně s Rogerem! Pak myslím přišla ta písnička, kterou složil Roger nedávno, o muži kterého neprávem zastřelila policie kvůli podezření z terorismu v londýnském metru. Byla k tomu krásná projekce, kde projíždělo za Rogerem vlaková souprava.
Parádní část koncertu přišla potom. Roger se objevil veprostřed a taky v obří podobě na kulatém plátně. A víte vy co? Mluvil česky, heh.. Něco, že nás vítá a že je rád, že tu může být. Že je prý čeština krásná a že věnuje tenhle koncert všem na světě, kdo jsou obětmi násílí a terorismu... Nejkrásnější bylo, jak řekl slovo spravedlnost. Musela jsem se smát, protože bylo vidět, že se doopravdy snaží a nakonec se smál i on sám. Pak už mluvil anglicky, ale něco o tom, že je možná trochu narcistycký, ale že teď bude hrát dvojitě. Při skladbě Mother na plátno a na Zeď totiž promítali obřího "mladého" Rogera (ze záznamu z roku 80), jak zpívá Mother. Bylo to pěkné, protože zpívali oba současně a jistě to mělo docela symboliku.
Když se ozvalo "Look, mummy! There's an airoplane up in the sky!", měla jsem srdce až v krku. Za hrozivé melodie se přes Zeď začaly vznášet Geraldovy bombardéry plné znaků. Tahle jeho původní animace byla ale moc pěkně vylepšná. Znaky padaly přes sebe na zem, odrážely se, až vytvořily obrovskou krvavou řeku.


Empty Spaces, jedna z mých nejoblíbenějších částí se započala, jak jinak než květinami. Bylo to dechubroucí, kytky na kulatém plátně a přes celou Zeď se kroutily jejich kořeny, které se pak i s květinami zformovali do příšer. Pak přišla klasická animace od Geralda, která byla ale zajímavě upravená, tak, že byla rozdělená mezi Zeď a plátno.
Young Lust s erotickou projekcí byla tak akorát obyčejná. U One Of My Turns jsem obdivovala Rogera, jak to zazpíval, protože to bylo prostě úžasné.
Don't Leave Me Now byla dost skličující. Objevil se Roger sedící sklesle na židli, a zpíval, zatímco na Zdi se promítala fotka ženy a objevila se i loutka manželky. Pak se spustil takový barevný déšť, který celou Zeď zahalil.
Přes celou Zeď začala projekce vysílání televize a pak obří rána, jak někdo třísknul do obrazovky. Bylo to strašně realistické, jak sklo začalo praskat a pak se rozbilo úplně.
Mezitím se dostavěla Zeď - samozřejmě až an poslední sihlu. Srdcervoucí Goodbye Cruel World končila tradičně. Až se před námi tyčila dokonalá celistvá Zeď.

Začala přestávka. Nemusím asi popisovat fronty na záchod a podobně. Ale asi stojí za zmínku, že hned na začátku přestávky jsem potkala Sunshine. Jupí, she couldn't see me, but I could her! Ne, dělám si srandu, ani mě poznat nemohla. Celou přestávku jsem si opakovala Bože, půlka je pryč. To není možný, to není možný. Taky mě napadlo tohle: Mother, did it need to be so short? Myslím tím ten koncert.

Taky jsem si přivezla suvenýr :)

Po přestávce začala Hey You, která se celá hrála za stěnou. Bylo to parádně udělané. Bylo vidět, jak světla různě nasvěcují hráče a podobně, jakoby tam ta Zeď nebyla. Trochu vás to začalo nutit k tomu, že vám začala děsivě překážet. Is Anybody Out There? byla zase ve znamení světel obíhajících sál - a řeknu vám, být v tom světle není ani trochu příjemný být.
Pak se ze Zdi vyklopil tradiční hotelový pokojíček. Nobody Home je podle mě jedna z nejdojemějších částí celého představení. Zpívala jsem jí opravdu procítěně! V téhle skladbě byly taky krásně slyšet klávesy (no jó, on holt Harry umí!).
Další doják v podobě skladby Vera. Nevyzněla naživo vůbec tak dobře jako z alba, aspoň mi to tak přišlo. Provázely jí krátká videa znázorňující vracející se otce z války. Další, podle mého, dost přehnaná část, která hrála lidem na city. A pak přišlo Bring The Boys Back Home. Strašně mě překvapilo, jak moc se to hodilo. Ten mohutný chorus byl dokonalý. Měla jsem pocit, že zpívají všichni v sále (problém je v tom, že to prostě není možné odhadnout, klidně jsem mohla zpívat já sama a prostě by mi to tak přišlo, přes ten hlasitý sound bylo málo slyšet).

kytarista, který se mistrně zhostil Gilmourových kytarových sól

Jeden z mnoha hřebů večera, Comfortably Numb. Bylo to jednoduše dokonalé. Zpívala jsem s Watersem naplno a stejně tak i refrén. Když pak přišlo sólo - musela jsem zavřít oči. Bylo to nádherné, impozantní, velkolepé! Stihla jsem je otevřít včas, abych viděla další povedený efekt. Roger bouchnul do Zdi a tak se jakoby celá rozpadla od jeho rukou. Za ní se objevil západ slunce nad oceánem, který se rychle změnil v rudou síň plnou sloupů. nastoupil sbor, který v rudém světle zpíval "The Show Must Go On", zatímco projekce vzadu postupně odkrývala celou scenérii zlověstných chodeb tvořených sloupy.
Pak se spustily prapory, na plátně se objevily zkřížená kladiva, nastoupili vlajkonoši a nad diváky se objevilo černé prase s kly. Jak tam tak krásně plachtilo, zjevil se Roger, patřičně upravený - v uniformě, v kabátu a s černými brýlemi. Aby to bylo ještě velkolepější, začali Rogera promítat přes celou Zeď, takže jeho zlověstný diktátorský zjev naplnil celou halu. Po děsivém projevu přišla jedna z pro mě nejhorších částí vystoupení. Roger vzal nějaký kulomet či co a začal střílet přes celou halu, všude po divácách (If I had my way, I had all of you shot!). Jasně, vím, že to bylo celé jen show a falešné, ale já měla děsný pocit. Cítila jsem se strašně v pasti. Napadlo mě, že tam mohou být opravdové náboje. Napadlo mě, že Roger si prostě jednou řekne, že si tu show trochu oživí a .... Prostě by to normálně šlo udělat! No ne?
Pak Roger zařval (objevil se na Zdi i český překlad!), že tuhle píseň věnuje všem paranoidním v hale. Takže Run Like Hell! Doprovázely jí rudé a děsivé projekce na Zdi, obrazy diktátorů a jakoby Street art Graffitti. No, krásný moment vystoupení bylo Waiting For The Worms. Je to jak dělané přesně na koncert. S tím tlampačem je to prostě dokonalé. K tomu promítali další známou animaci od Scarfea a pak ještě červy proplétající se nějakou mříží. U verše "Would you like to see..." jsem se opravdu zděsila. Nikdy mi to tak nepřišlo, ale jak jsem to slyšela a viděla naživo - bylo to, jakoby opravdu někdo bouřil národ na způsob Hitlerova Německa. K tomu všechny ty plakáty na Zdi - děsivé, protože to bylo až moc skutečné. Hrozba děsivé totality byla tak blízko až se mi stáhlo hrdlo.


Zoufalé Stop a pak se obejevil náš růžovoučký Pink, v záři jediného reflektoru seděl nahoře na Zdi. Potom spadl dolů a začal Proces. Netřeba popisovat dokonalou scénu soudu.
Pak přišel finální moment - velkolepé bourání Zdi. Bylo to neskutečné a přitom opravdové. Několikrát během večera Zeď zbourali v projekci, ale teď doopravdy padaly ty lepenkové krabice! Pak už se na pódiu objevili všichni hudebníci s akustickými nástroji a dali se do práce s Outside The Wall. Kamera je zatím detailně zabírala na kulatém plátně. Pak se Roger rozloučil s tím, že to bylo úžasné a že byl rád, že tu mohl být. Obří aplaus vyprovodil nejdřív všechny jeho pomocníky a pak i jeho z pódia.
Byl konec.
Seděly jsme tam dokud nám sekuriťák ve žlutý vestě neřekl, že máme jít pryč. To už poskoci začali odklíztet z pódia cihly.


Chci ještě napsat, že show byla ohromná. Obdivuju celý tým, který to dával dohromady - být součástí něčeho takového musí být náročné. Už jenom to načasování, všechno muselo klapat na vteřiny přesně. Ozvučení bylo také velmi dobré. Když to melo být hlasité, dokázalo to z vás vytřást duši, přesto mi nikdy nebylo nepříjemné, že je hudba moc nahlas nebo moc potichu. Od pódia jsme byly docela daleko a zvuk byl parádní. Jen mě trochu zklamali ti suchaři co seděli okolo nás, celý koncert tam vetšina z nich seděla, ani nezpívali, ani netleskali ani nic. Zato já zpívala celou dobu a to pořádně!
Celé to pro mě byl naprosto ohromný zážitek, strašně moc děkuju osobě, díky které jsem tam mohla být. A děkuju Rogerovi, že přijel.

After all, it's not easy. Banging your heart against some mad bugger's wall.


naše lístky :)

zdroje fotek: musicserver.cz
 


Komentáře

1 Sunshine Sunshine | 8. srpna 2013 v 21:35 | Reagovat

Tys mě potkala??? Tohle si vyřídíme!!! :-D :-D :-D Já seděla vzadu, na těch sedadlech, co se strmě zdvihaly vzhůru - sektor 417 (díky tomu, že jsem byla tak vysoko, v kombinaci s tou hudbou jsem během velké části koncertu měla pocit, že lítám :-D) Mně se zase líbilo Rogerovo "ne-za-po-me-ne-me na vás" :) Bože, já ani nedokážu popsat, jak jsem byla ráda, že tam jsem! A jak jsem na začátku seděla na sedadle a čekala, až to "přijde", až se Roger objeví, koukala jsem dolů, do míst na stání u pódia, a říkala si: "Ha, tam někde musíš být ty!" :) Jsem vážně ráda, že sis to užila a žes tam byla taky :)

2 Mlok Mlok | Web | 8. srpna 2013 v 21:51 | Reagovat

[1]: No viděla jsem tě hned chvíli po začátku přestávky, jak jste vycházely na chodbu :D A docela jsem si rozmýšlela jestli tě mám oslovit nebo radši zůstat v anonymitě, jenže pak jste zase zmizely v davu. Škoda, že bydlíš tak daleko od Prahy, mám docela pocit, že bysme si rozuměly.
A víš že jak se hala zaplňovala, taky jsem na tebe myslela? Koukala jsem se po všech těch lidech a bylo to neskutečný, vědět že tam taky někde sedíš.

3 Sabča Sabča | Web | 8. srpna 2013 v 23:12 | Reagovat

jo každej koncert je obrovskej zážitek.....

jestli chceš podívej se na můj blog, dík

4 Robka Robka | E-mail | Web | 13. srpna 2013 v 19:31 | Reagovat

Popisuješ to tak krásně, až mám slzy v očích. Nádherné divadlo. Škoda těch "sucharů" a taky by se mi asi nelíbila přestávka (ono to trochu naruší rytmus a naladění) i to, že se muselo sedět ( ale chápu, že u tohoto typu koncertu to ani jinak nejde). Škoda, že mě to minulo, lístky byly dost drahé.

5 Šárka Šárka | Web | 14. srpna 2013 v 19:57 | Reagovat

No páni. Nekonečně mnoho závidím :) Musí to být fakt velkolepá šou, moc ráda bych viděla na živo jak Scarfeho animace, tak Rogerův koňský úsměv :) Fakt jen škoda těch cen.

6 Liselotte Liselotte | Web | 15. srpna 2013 v 21:15 | Reagovat

Byla to opravdu nádhera. Nikdy bych nevěřila, že uvidím zeď a najednou mě tam taťka vezme k narozeninám. Na konci se mi ani nechtělo věřit, že vše skončilo, ale byl to fakt úžasný zážitek.
Škoda ale, že jsem tak malá a na Rogera jsem skoro vůbec neviděla, přede mnou byli samí dlouháni. -D

7 Mlok Mlok | Web | 17. srpna 2013 v 8:27 | Reagovat

[4]: Díky! Přestávka byla blbá, ale zase jsem si to všechno trochu urovnala v hlavě. Ale dost krutě to upozorní, že už je půlka pryč. Sezení mi přišlo normální, přecijenom Zeď je víc než rockový koncert spíš divadelní představení, prostě show. Drahé to teda bylo, ale můžu s jistotou říct, že to stálo za to.

[5]: Scarfe odvedl úžasnou práci. Jeho animace získávají promítané na Zdi úplně jiný rozměr. Jsou o dost hrozivější, když pod nimi prosvítá struktura cihel.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.