Sydův šílený smích

13. května 2013 v 17:12 | Mlok |  Ostatní Hudba
Syd Barrett, nešťastný zářivý démant. Zakládající člen Pink Floyd a jeho sólová deska po odchodu z kapely. Deska pohádková, snová, dětská a zároveň tak strašně děsivá a a smutná...
The madcap laughed at the man on the border,
Hey ho, huff the Talbot!

Šílenec se směje, velmi terfné jméno, které nese první Sydova sólová deska po odchodu z Pink Floyd. Tehdy ho Roger a spol. z kapely dalo by se říct "vyšoupli". Syd Barrett trpěl paranoidní schizofrenií, která se u něj nejspíš rozvinula kvůli nadměrnému užívání drogy LSD. Byl tenkrát v takovém stavu, že už nebyl schopný vůbec vystupovat na veřejnosti. Jeho duševní stav už byl neúnosný pro další fungování kapely, a tak byl jeho odchod z kapely vlastně nevyhnutelný. Vypráví se spoustu veselých historek z té doby. Jedna například o tom, jak málem ubil svojí přítelkyni mandolínou, protože si myslel, že je to mimozemšťan, který ho chce zabít. Jiná zas o jeho kočce, která pošla, protože jí krmil drogou LSD.

Nicméně odchodem z Pink Floyd Sydova kariéra neskončila. O dva roky později, v roce 1970, vydal sólové album The Madcap Laughs. V té době byl ještě v natolik dobrém stavu, že s vydatnou pomocí svých kamarádů a kolegů, mimo jiné s pomocí Davida Gilmoura, nahrál desku takřka dokonalou.

Syd Barrett ve svém vlastním bytu, na fotce k albu The Madcap Laughs.

The Madcap Laughs se dá shrnout dvěmi slovy: hrůzostrašně jednoduché. Ohromná síla se skrývá ve zdánlivě jednoduchých až primitivně nekomplikovaných skladbách. Hudba je většinou jednoduchá a dává hlavní prostor Sydovu zpěvu. A Sydův zpěv... to je.. to je jako dýchat pod vodou. Chápete trochu? Zní to tak upřímě a pravdivě. Je to jednoduché, ale tak důležité! Na tom albu jsou písničky, které když poslouchám, tak mám pocit, že jsem Syd. Že cítím to co on. Je to tak skutečné a tak snadné tomu uvěřit.

A zároveň je to hrozivé. Velmi děsivé a hrozivé. Cítit to co on? Když si to album poslechnete, budete si stoprocentně jistí, že rozumíte všemu, co měl tehdy v mysli. Ale zároveň nepochopíte vůbec nic. The Madcap Laughs mi někdy přijde spíš jako zpověď, jako poslední dopis na rozloučenou, jako dokonalá studie Sydovy duše.

Když poslouchám skladbu Here I Go, musím se vždycky usmívat. Ne radostí. Usmívám se štěstím, protože jsem šťastná, že Syd je šťastný. Jistě jen v té písni. Ale nenašel snad svojí dívku? Nezpívá snad, Now I've got all I need?
Nikdy se mi nestalo, že by mě obyčejná zvuková stopa dokázala tak dokonale propojit s člověkem, kterého jsem nikdy nepotkala, s člověkem, který je sedm let po smrti. Ale Syd to dokázal. Vložil své pocity do těch skladeb. Jak jinak si vysvětlit, že při skladbě Dark Globe mě zalije taková vlna smutku? Jak jinak si vysvětlit že při slovech Wouldn't you miss me at all? si div nervu vlasy? Syde, ani nevíš jak nám všem chybíš.


Pokud se rozhodnete poslechnout si to úžasné album a nahlédnout do Sydovy duše, mám pro vás malý tip: poslechněte si taky bonusové nahrávky, které vyšly až na kompilaci Crazy Diamond. Jsou to "nepovedené" nahrávky písní, které vyšly na albu, takzvané Takes, vždy opatřené číslem nahrávky. Mnohdy jsou zajímavější než originální skladby, protože kromě Sydových poznámek nebo odkašlání můžete zaslechnout třeba taky zvukaře. Navíc je tam jenom Syd a kytara, bez efektů, bez přidaných nástrojů. Stojí to za to.

Zdroje fotek: img11.hostingpics.net
 


Komentáře

1 Sunshine Sunshine | Web | 1. června 2013 v 14:02 | Reagovat

Já když slyším ten jeho zoufalý hlas, když zpívá "Won't you miss? Wouldn't you miss me at all?" tak je mi do pláče. Z jeho slov je slyšet smutek, strach a "jak jeho duše pláče" - tak to vystihl můj kamarád. Z těch "nepovedených" (co opravdu stojí za to) nejraději poslouchám "If it's in you", ten začátek, kde se Sydovi ani nepovede "dobře" začít, ale já jsem za tyhle nahrávky ráda, protože ještě víc pomáhají poodhalit Šílence :-)

2 Šárka Šárka | Web | 14. srpna 2013 v 9:43 | Reagovat

Kolikrát ani neusnu, pokud nemám knížku o Sydovi pod polštářem. U některých písniček mám pocit, že jsem je znala ještě před prvním poslechem. U některých jiných mám zase na chvilku pocit, jako by si Syd sám ze sebe dělal srandu-ale dokázal by to tehdy? Těžko říct.
Miluji tohle album ale musím na něj ít náladu. :)

3 ^^♥Margareth Laurie♥^^ ^^♥Margareth Laurie♥^^ | Web | 15. srpna 2013 v 11:18 | Reagovat

On má úžasný hlas ♥♥♥
Máš nádherný blog ;)

4 Magorovo Wuhu Magorovo Wuhu | 15. srpna 2013 v 13:55 | Reagovat

To si musím poslechnout, zní to zajímavě. Pink Floyd je dobrá banda.

Schizofrenie je nejhorší psychická nemoc.. Je v tom zahrnuté všechno - bludy, deprese, halucinace, paranoia. Není divu, že spousta schizofreniků páchá sebevraždy. zajímalo by mě, jestli takhle skončil i Syd.

5 Normální člověk Normální člověk | 15. srpna 2013 v 18:31 | Reagovat

Jeho samostatná tvorba se mi nechce poslouchat vždycky jenom někdy. Stejně je to bůh.

6 Iffie Iffie | Web | 15. srpna 2013 v 22:26 | Reagovat

Miluji to album. Miluji jeho a jeho šílenou a snad i geniální mysl, protože nikdo jiný by nedokázal dát do tak jednoduchých melodií takové kouzlo. Každá skladba je část jeho, ta nejkrásnější a nejryzejší. Kéž by se ztřeštěnec smál dál.

7 Iffie Iffie | Web | 15. srpna 2013 v 22:28 | Reagovat

[4]: Neskončil, zemřel myslím v roce 2006 na rakovinu.

8 Šárka Šárka | Web | 16. srpna 2013 v 9:01 | Reagovat

[4]:: Smutné by bylo, kdyby tak skončil, smutnější je, že neskončil. Jak se říká že je lepší shořet než vyhasnout, tak jemu se stalo to druhé. Chudák Syd.

9 Mlok Mlok | Web | 17. srpna 2013 v 8:23 | Reagovat

[2]: Úplně souhlasím. Mám taky pocit, že každý, kdo kdy Syda slyšel musí do něj být tak nějak podivně zamilovaný (bez ohledu na pohlaví :D) On má to svoje bohémské kouzlo.

[5]: Máš pravdu. Není to deska která se dá poslouchat vždycky, jde o to najít tu správnou chvíli.

[8]: Nejsem si jistá... V případě Syda snad ani nejde říct co by bylo lepší. On pak žil spokojený a klidný život v Cambridgi. Nemyslím si, že vyhasnul. prostě jen nechal minulost za sebou a stal se zase Rogerem.

10 Šárka Šárka | Web | 18. srpna 2013 v 8:06 | Reagovat

[9]:: já si zas nejsem jistá, jestli žil spokojený život, myslím že byl dost troska. Navíc kolem domu samej dotěrnej fanoušek/fotograf, cukrovka, něco jsem o tom četla. Teď už se má snad líp :)

11 Mlok Mlok | Web | 18. srpna 2013 v 10:52 | Reagovat

[10]: Jo, máš pravdu. Pro mě spokojený život taky znamená něco jiného. Spíš jsem tím ale myslela, že by se nemělo takhle odsuzovat nějaký způsob života. Nebyl už rocková hvězda - jenže důležité je spíš to, jestli jí vůbec někdy být chtěl.
Nechci se pouštět do úvah o tom, jestli byl spokojený nebo ne. Nikdo to nemůže vědět. Ani autoři knih o něm (taky jsem jich pár četla).

12 Šárka Šárka | Web | 26. srpna 2013 v 0:30 | Reagovat

Asi ne. Šťourat se v tom už je dneska nanic.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.