Pán Much

23. února 2013 v 1:27 | Mlok |  Litera

Před nedávnem jsem dočetla Pána Much od Williama Goldinga. Kniha na mě udělala docela velký dojem.

Obsah knihy
Příběh je vlastně docela jednoduchý. Chlapci z britské internátní školy jsou evakuováni během III. světové války, ale jejich letadlo je sestřeleno. Ocitají se na pustém ostrově, jsou úplně sami - bez dospělých, bez autorit. Zprvu se snaží zřídit nějaký řád a zformovat pravidla, ale postupem času se veškerá jejich snaha rozpadá a začíná vítězit živočišná a krutá stránka jejich duší. Kultivovaní chlapci se mění ve zvěř a neváhají zabíjet.


Postavy
Hned od začátku proti sobě stojí dvě hlavní postavy knihy - Ralp, který zastává odpovědnost, humánní racionalitu a demokracii, a Jack, který živočišným barbarem a manipoulátorem. Tito dva jsou přirozenými nepřáteli a v průběhu příběhu jejich nenávist vykristalizuje až k otázce života a smrti.

Kromě těchto dvou postav by se ostatní dali rozdělit do tří skupin:


1. mrňousové - to jsou malí chlapci, kteří žádné problémy nechápou, natož aby je řešili. V příběhu nemají skoro žádný význam ani hodnotu.

2. zastánci lastury - skupina utvořená kolem náčelníka Ralpha. Jsou to ti, kteří udržují signální oheň a uvědomují si jeho důležitost k jejich záchraně z ostrova. Později se tato skupina zcela rozpadne a většina se připojí k lovcům. Hlavní postavou je Čuňas.

3. lovci - skupina utvořená kolem Jacka. Jsou to starší chlapci, kteří Jacka podporují a slepě následují v jeho hodbě po krvi. V této skupině vyniká především Roger.

Zcela mimo tohoto schématu se nachází Simon. Tichý filozof a přemýšlivý chlapec, který má za to, že povinností každého je odhalovat zlo. Nikdo ho však neposlouchá.

Roger
Roger je postava, která mě v příběhu nejvíce zaujala a to hlavně jeho nenápadnou přeměnou od kultivovaného chlapce k divému šílenci. Je typickým příkladem oběti Jackova manipulátorství. Jeho záliba v moci nad ostatními se stane paradoxně jeho slabostí - sám se stane jen Jackovým nástrojem.

Z počátku je popsán jen jako "nenápadný, nedružný chlapec, kterého nikdo neznal a jehož uzavřenost pramenila z hluboko zakořeněné vyhýbavosti a tajnůstkářství" a zdá se, že v příběhu nemá téměř žádný význam. Postupně ale autor naznačuje jeho šílenou posedlost ovládat ostatní a mít nad nimi moc, především ve scéně, kdy hází z úkrytu kamení na jiného chlapce a je opojen pocitem, že nad ním má plnou moc.

Postupně se Roger mění v bestii, až nakonec, skryt pod maskou, dosáhne toho, že se ho všichni bojí a mluví o něm jako o "netvorovi". Je tyranem a zároveň poslušným nohsledem Jacka. Toto vyvrcholí vraždou Čuňase, kterou spáchá.("Vysoko nad nimi se Roger v opojném uchvácení opřel plnou vahou do páky.")

Roger je vlastně tichým šílencem nacházejícim útěchu v krutostech a manipulátorství. Vyžívá se v sadistických činech. Obzvlášť mě zděsila věta "Roger si zaostřil kůl na obou koncích", kterou autor jemně naznačil, že se Roger chystá nabodnout Ralphovu hlavu na kůl po té, co ho chytí, tak jak to předtím udělal s hlavou divokého prasete.

Myšlenka knihy
V knize se ukrývá mnoho skrytých významů.
Především kniha ukazuje to, jak snadné je bourat lidské zábrany, hranice a pravidla. Chlapci, kteří se zporvu snažili vybudovat demokratickou společnost, zanedlouho klesli k vraždám a barbarství.
Dále je tu pradávný boj dobra a zla, zastoupených v Ralphovi a Jackovi.
Otázka manipulátorství je také zřejmá. V knize je ukázáno, jak snadné a nebezpečné je manipulování hloupého davu.
Hodnocení knihy
Pánu Much dávám 9 bodů z deseti. Byla to poutavá četba nutící k zamyšlení. Doporučuji přečíst všem, kteří dosud věří v ideální společnost nebo i těm, kteří věří na pohádky.

Úryvek z knihy (scéna kdy mluví Simon s prasečí hlavou):

"Jsi hloupý malý kluk," pravil Pán Much, "nic než nezkušený, hlupý malý kluk."
Simon pohnul opuchlým jazykem, ale neřekl nic.
"Myslíš si, že to není pravda?" zeptal se Pán Much. "Že nejsi jenom malý hlupý kluk?"
Simon mu odpověděl stejně neslyšným hlasem.
(...)
"Jak vás jen mohlo napadnout, že obluda je něco, co se dá ulovit a zabít?" řekla hlava. na okamžik se celý prales i ta ostatní, jen matně tušená místa rozechvěla ozvěnou pitvorného smíchu. "Ale tys to věděl, co? Že já jsem součástí tebe sama? Jen hádej dál, hadači! Že já jsem příčinou, proč se všechno hatí? Proč věci jsou takové, jaké jsou?"
A lesem zase prochvěl ten smích.
(zdroje obrázků: kniha, Roger, hlava)
 


Komentáře

1 Cofia Cofia | Web | 6. června 2013 v 21:36 | Reagovat

Četla jsem to i viděla film, oboje se mi líbilo, ale zároveň mě děsilo.

2 Teeda Teeda | Web | 8. listopadu 2013 v 10:06 | Reagovat

Měli jsme to v povinné četbě na dětskou literaturu a vždycky mi přišlo, že to do té kategorie vlastně úplně nepatří... každopádně je to jedna z nejzajímavějších knih. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.