Moje cesta k Pink Floyd

15. února 2013 v 15:32 | Mlok |  Pink Floyd
Tak je to tady. Už i já jsem podlehla Floydům. Víte, tomu se nedá bránit, prostě nemáte šanci. Už mě dostali. Jsem chycená.



Vždycky jsem tak nějak věděla, že tu jsou. Především kvůli jedné osobě, která s nimi vyrůstala a neustále do mě hučí, že Linkini z nich vycházejí. Má pravdu. Linkin Park jsou mojí láskou a posedlostí, teď, k mojí smůle, budu závislá ještě na Pink Floyd.

Jejich hudbu jsem vždycky znala z rádia, dokonce už jsem byla schopná je rozeznat jen podle zvuku. Jenže jsem si vždycky říkala, že jdou tak nějak mimo mě. Chyba. Oni jsou přímo tady! Cítím tu hudbu, přestože je čtyčicet let stará, tady a teď, vedle mě.

Teprve před nedávnem jsem si pustila jejich album The Dark Side Of The Moon. Některé skladby už jsem sice znala, ale jen z rádia. Nikdy jsem to neslyšela celé. Hezky popořadě, pročetla jsem si texty, zaposlouchala se do úžasných kaskád zvuků, kytarových partů, maniackých a šílených proslovů.

Můžu vám říct jen jedno: Miluju Pink Floyd!

Genialita jejich hudby je nekonečná a jedinečná. Není divu, že Linkin Park, kapela, kterou jsem dosud uctívala jako bohy všeho zemského i nadpozemského, se zcela jistě inspirovala právě hudbou od Pink Floyd. Čím více poslouchám, tím víc nacházám podobností. Připadám si divně. Je to, jakoby tu největší tářící hvězdu, moje milované Linkiny, zakryla zcela nová supernova, zářící a pulzující až neskutečnou energií. Pink Floyd mě oslepili. Možná je to dočasné, nevím.

Nemůžu si pomoct. Musím končit a jít si znovu poslechnout Wish You Were Here. Genialta toho alba je smrtící.
 


Komentáře

1 The Wall The Wall | Web | 9. srpna 2013 v 14:48 | Reagovat

Kdysi jsem si říkal, že budu poslouchat jenom ty nejlepší písničky od mých oblíbených kapel. Ale pak jsem narazil na Floydy a všechno se změnilo. Proč? Jde to u nich vůbec rozeznat?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.